Holt někdy nastanou chvíle, které se nám nelíbí, ale nezbyde nic jiného než se k tomu nějak postavit nebo spíš posadit. V březnu nás všechny překvapil nezvaný host vir. Každý jsme se snažil s nastalou situací nějak vypořádat. Já s tím chtěla také nějak bojovat, ale jak? Tak jak umím. Posadila jsem se doma k šicímu stroji, tak jak i jiní a šila roušky a šila a šila. Začalo to pro rodinu a pár přátel, pak přátele přátel a tak jsem se dostala až k domovu seniorů. Moje poprání se situací, se dovršilo, při dokončení třísté roušky a vědomím, že ten kdo neměl, teď už má. Jen jsem tenkrát doufala, že to nebude trvat tak dlouho a nebudeme si na ně postupně zvykat tak, až se stanou naší denní součástí.
