Jiřina Balcarová Kislingerová

Krásné letní počasí a prázdninový čas se dá dobře vyplnit čtením dětské knížky! Vyjela jsem za dětmi do Berouna na jejich příměstský tábor, kde si užívaly všemi smysly společně strávený prázdninový čas. Dostalo se mi naprosto bouřlivého, téměř koncertního přivítání, kdy jsem měla chuť začít raději zpívat než mluvit. Bylo to fajn odpoledne, na které budu ráda vzpomínat. Povídali jsme si, pohráli jsme si se slovy, děti se zaposlouchaly do mé čtené ukázky. Nakonec přede mnou děti vytvořily dlouhou frontu a já podepisovala knížky a dělalo mi to velkou radost.

Důkazem toho, že knížka se dá číst opravdu všude je i akce v parazoo ve Vlašimi. Jde o mou srdeční záležitost, protože v této parazoo jsme společně s mými dětmi adoptovali krasavce sovice sněžní Harryho. Byla jsem přizvána na prázdninovou akci, kde jsem mezi posluchači měla děti, dospělé, obyvatele přilehlých voliér a jednoho pasoucího se poníka, kterého opravdu velice zajímala kvalita zelené trávy pod mýma nohama. Akce působila opravdu velice netradičně. Posezení na staré studni. Přede mnou diváci uložení na trávě. Obrázky pověšené vedle týpí. I tak může vypadat autorské čtení Kamarádů z paseky. Po čtení jsem v místním obchůdku zanechala pár knih a mnou namalovaný kámen pro aukci ve prospěch zvířátek parazoo. Počasí se nám ten den příjemně vydařilo. Klid, pohoda a mezi diváky moje maminka. Prostě nádhera.

Návštěva v mateřské školce se trochu podobala malému maratonu, protože jsem pro dětičky absolvovala hned tři vystoupení za sebou . Ale bylo to fajn, protože skupinky byly zhruba po patnácti dětech a tak jsem s tak malými diváky mohla individuálně komunikovat. Líbilo se mi, jak při mém čtení nenápadně posouvali své zadečky blíž a blíž k obrázkům, aby je dobře viděli. A můžu vám garantovat, že když ve školce položíte dětičkám jakoukoliv otázku, tak se vám téměř okamžitě dostane odpovědi.

Pražská škola poblíž metra na Palmovce si mě pozvala mezi děti na autorské čtení Kamarádů z paseky. Přišla jsem mezi děti různého věku a to vám byla zábava. Děti byly spontánní a skvěle se s nimi komunikovalo. Díky různému věku, bylo zajímavé být u toho, jak děti dokázaly reagovat na mou otázku, kdy jsem se ptala, jestli mají někdy z něčeho strach. Jejich vzájemná podpora, byla úžasná: žádný posměch, ale pochopení a podpora. Na závěr čtení mi děti podle obrázků převyprávěly stručný děj příběhu. To autora zahřeje u srdce, protože se přesvědčíte, že děti vám celou dobu věnovaly svou pozornost. Ve škole jsem autorské čtení absolvovala opakovaně, ale fotografie bohužel chybí.

Představte si, že jste v místnosti a snažíte si pověsit ilustrace z knihy na provázek natažený mezi klikami oken. Neustále vám provázek vypadává, obrázky jsou moc těžké a ještě potřebujete pro děti připravit další věci. A najednou za nepoužívanými dveřmi do místnosti slyšíte hlasy čtvrťáků, kteří za chvilku vejdou a usadí se před vámi. A při tom přivazování provázku, který ne a ne držet na svém místě a vy se už nad tím začínáte lehce potit vyslechnete, co si dva chlapci říkají, že to bude asi pěkná nuda pro mrňata a že měli jít raději na florbal. Noo, tak to vás fakt nenaplní optimismem. Ale co v takové chvíli? Nic. Nadechnout se, domluvit provázku a vytratit se z místnosti a počkat se svým příchodem na to, až se děti usadí.

Bylo to jedno z nejúžasnějších čtení, které jsem měla. Nejen, že jsem si pozornost dětí získala hned svým příchodem, ale naprosto nadšeně a aktivně spolupracovali. A světe div se! Po skončení akce, za mnou děti přišly pro knížku s mým podpisem. Byli mezi nimi i dva chlapci. A ten jeden povídá : ,,Já jsem se bál, že to bude nuda, ale bylo to super, přijdete za námi někdy znova?“

Co víc si přát?